Tohle je největší problém fotokoutků
Na papíře to vypadá jako jistota. Pak u něj v deset večer stojí čtyřicet lidí, tiskne to minutu na fotku a v jednu ráno to někdo vypne, protože došel papír. Tohle si projděte, než někomu pošlete zálohu.
Problém číslo jedna: fronta
Fotokoutek se nezasekne na technice. Zasekne se na počtu lidí.
Máte 60 maturantů, k tomu rodiče, sourozenci a známí. Reálně se u koutku vystřídá 150 až 250 lidí, a skoro všichni ve stejné dvě hodiny — mezi šerpováním a půlnočkem. Když jeden průchod trvá minutu a půl, je z toho fronta na tři hodiny a půlka sálu to vzdá.
Zeptejte se rovnou takhle:
„Kolik fotek zvládnete za hodinu, když je u toho fronta?“
Když vám odpoví číslo pod 40, máte problém. Když neodpoví vůbec, máte větší.
Pomalý tisk je zabiják večera
Rozdíl mezi tiskem za 10 vteřin a za 60 vteřin zní jako nic. Při 200 fotkách je to rozdíl tří hodin.
A pozor na jednu věc, která se často zamlčuje: některé koutky tisknou jednu fotku na skupinu. Takže se vyfotí pět lidí a odchází s jedním papírkem. Zbylí čtyři nemají nic a jdou do fronty znovu.
- Kolik vteřin trvá jeden tisk?
- Dostane každý ve skupině vlastní fotku?
- Je počet fotek omezený? Co se stane, když dojdou?
Kvalita, na kterou se za rok nikdo nepodívá
Levné koutky jedou na tabletu nebo webkameře. V setmělém sále z toho leze zrnitá šeď a obličeje splývají s pozadím.
Poznáte to podle dvou věcí. Čím se fotí — chcete slyšet fotoaparát, ne „profesionální kamerový modul“. A čím se svítí — bez pořádného světla je i dobrý foťák k ničemu.
Druhá věc je tisk. Termosublimace vydrží roky, obyčejná inkoustová fotka vybledne do půl roku a rozmaže se, když na ni někdo sáhne mokrou rukou. A on sáhne.
Obsluha, která tam být musí a nechce
Nejhorší varianta je koutek s člověkem, kterého to nebaví. Sedí u toho na telefonu, nikoho nenavede, nic neporadí a v jedenáct začne balit, protože „má smlouvu do jedenácti“.
Druhá varianta je koutek úplně bez obsluhy. To může fungovat skvěle, ale jen když je ovládání tak blbuvzdorné, že to zvládne i někdo v jednu ráno. Zeptejte se, co se stane, když dojde papír a nikdo od toho není.
- Je u toho někdo celý večer, nebo jen na chvíli?
- Do kolika hodin to jede? Co když se ples protáhne?
- Kdo doplňuje papír a řeší zaseknutí?
Rekvizity, které nikdo nepoužije

Fotokoutek se často prodává na fotkách plných klobouků, brýlí a cedulek. Realita: první hodinu to nikdo nevezme do ruky a po půlnoci je půlka rozbitá nebo v šatně.
Není to důvod je nechtít. Je to důvod se na nich nerozhodovat. Rozhodujte se podle rychlosti, kvality a toho, do kolika to jede. Rekvizity jsou bonus, ne argument.
Shrnutí: pět otázek, které rozhodnou
- Kolik fotek zvládnete za hodinu, když je fronta?
- Kolik vteřin trvá jeden tisk a dostane fotku každý?
- Čím se fotí a čím se svítí?
- Je u toho někdo celý večer a do kolika to jede?
- Kolik fotek je v ceně a co když dojdou?
Kdo na tohle odpoví do minuty a bez kroucení, ví, co dělá. Kdo začne mluvit o rekvizitách, tak úplně ne.
Časté otázky
Kolik fotek na ples reálně padne?
Počítejte zhruba dvě až tři fotky na člověka v sále. U šedesátičlenné třídy s rodinou to bývá 200 až 400 průchodů.
Vyplatí se fotokoutek, když už máme fotografa?
Jo, protože dělá něco jiného. Fotograf chodí po sále a fotí, co se děje. Fotokoutek je aktivita, ke které si lidi sami dojdou a odnesou si fotku hned.
Kdy je u koutku největší nápor?
Skoro vždycky mezi šerpováním a půlnočkem. Ať vám nikdo netvrdí, že se to rozloží rovnoměrně přes celý večer.
Co když se ples protáhne?
Zeptejte se na to předem a mějte to písemně. „Do jedenácti“ je u plesu, který končí ve tři, k ničemu.
Máte k tomu otázku?
Napište nám na Instagram. Poradíme i když si nás nakonec nevezmete.
Zeptat se na Instagramu